13. 10. 17
Ale když miluješ, je jedno kde (kdekoliv!) jsi. Jiří Dynka
Dům pánů z Kunštátu, Dominikánská 9
19.00
Kdybych vstoupil do Kauflandu, byl bych v Brně
- Česko jedna báseň s Jiřím Dynkou
Filmová esej Martina Františáka

- Kdybych vstoupil do Kauflandu, byl bych v Brně
Interpretace básně Jiřího Dynky

Moderuje Petr Minařík

Autorem geniálního verše, který jsme převzali jako název úvodního bloku Noci poesie Brno je básník původem z Luhačovic, žijící přes třicet let v pražském exilu, kam se uchýlil za prací v kotelně, která mu umožňuje svobodněji žít, tj. v jeho pojetí tvořit. Jiří Dynka je vzácný typ autora, jehož poesie se vymyká čemukoliv, co známe. Jako vytrvalý experimentátor žije poesii a poesií je ve stejnou chvíli sám žit. Naši Noc zahájíme filmovou esejí Martina Františáka, která je dvojjediným portrétem Jiřího Dynky jako takového, tedy i poesie jako takové. Mj. zde zazní verše Dynkových básnických vzorů, např. Jiřího Veselského, jehož báseň Dívenky jdou Brnem pojmenovala následující programový blok Noci poesie Brno. Desetiminutovou projekci bude následovat svébytná interpretace básně Kdybych vstoupil do Kauflandu, byl bych v Brně.

Jiří Dynka
KDYBYCH VSTOUPIL DO KAUFLANDU,
BYL BYCH V BRNĚ
10. 06 jsem četl: Nehrálo vůbec žádnou roli, že jsme v Praze.
Ano, kdybych vstoupil do Kauflandu;
když nakupuji v Kauflandu, nakupuji v Brně
jogurty Jogobella… kdekoliv! Nelituji,
když odejdu. Naproti tomu
zdí ostře oddělený park Nádherných,
v němž byl Raineru Marii Rilkovi servírován čaj
s ananasovými plátky do úst, do nosu a do očí
obličeje, se podepsal na mé psychice:
ve Vrchotových Janovicích, nikde jinde!
Ale když miluješ, je jedno, kde (kdekoliv!)
jsi.
19.30
Dívenky jdou Brnem
- Jana Orlová (Sedím ve vaně a brečím)
- Krista Kašpar (Zkoumaš limity mého baroka?)

- Zdeňka Pospíšilová (Na patře sládnou tehdejší třešně)
- Ivona Pekárková (Hoci len jedného potešiť)
- Bio Masha (Rapoviny, slamoviny, ráda šije)

Moderuje Petr Minařík

Poesie je pestrá jako Svět, umí být křehká, dokáže však taky opak. I v případě, že na počátku verše nestojí básník, ale básnířka. Znamená to, že neexistuje ženský a mužský styl psaní poesie? Že se nikterak neliší ona a on v subtilních záhybech mysli, ducha a duše, když se co média ten, či ta vznáší při zrodu básně? To nevíme, ani se nesnažíme zjistit. Je jednoduše jen kouzelný pohled na básnířky, je prostě jen krásné slyšet znít verše něžnými hlasy. Název této programové části naší Noci dala báseň nejmilostnějšího z lyriků, Jiří Veselský tušil, znal odpovědi a viděl, co jiní ne v ulicích Brna.

Jiří Veselský
DÍVENKY JDOU BRNEM 1984

Holubi nejsou na střeše,
tu v Brně chodí po chodnících.
A dívenky – po jejich pírcích.
– A která je mi nade vše?

– A mlčím jí to nad Brnem,
tam, kde je tolik paneláků,
že je jich jako zrnek máku,
co po nich usnem věčným snem.

A dívenky jdou dál Brnem...

(20. 12. 1984)
20.30
Zapalte Prahu
- Leoš Bacon Slanina (Flétna s vepřem)
- Karel Škrabal (Metafyzik se šlehačkou a záplakami)
- Vlado Šimek (Ostro ironický Slovák)
- Dalibor Maňas (Urbánní rurál)
- Bořek Mezník (Ásně, vy mně taky)
- Peter Šulej (Návrat slovenského romantika)
- Marian Palla (Lyrika na drátě)
- Vítrholc (Elektronický recitační band)


Moderuje Petr Minařík

Poesie, která lomcuje slovy, činy, tělem i duší, je autentická, syrová, surová, jímavě angažovaná, ištenem ištenem. Je třeba se ptát na zlomená zápěstí soků a zlomená srdce dívek, žen a múz?

Dalibor Maňas
NEO FUTURE!

Nehas kořalkou
co v ohni shoří
Na světle zbělely
jinačí kosti

Měj na paměti
svý nebe a pozor…
Tygřík
po tobě skočí

Pivními zátkami
piano ladí
Dlouhými prsty
ne něj budou dnes hrát

Křičíváš ze spaní
s přítelovou paní:
Život mám rád
21.30
Bardi Brna
- Klement Bochořák podáním Miloše Černouška
- Ivan Blatný podáním Barbory Antonové
- Oldřich Mikulášek
- Jan Skácel podáním Josefa Prokeše
- Jiří Veselský podáním Ivana Petlana
- Viola Fischerová podáním Sylvy Ficové
- Vítrholc jako tečka


Moderuje Petr Minařík

Nezapomenutelní a pozapomínaní s Brnem už na věčnosti spojení Básníci. Jejich jmény jsou prostoupeny čítanky, jejich poesií dýchá dlažba, zejí zdi města. Dle vlastního výběru interpretují i průvodním slovem opatřují ti, jimž je poesie blízká.

Ivan Blatný

PLÁŇ SE TI OTVÍRÁ, KDYŽ MÍJÍŠ DLOUHOU ZEĎ
zelené zahrady, zeď mrtvých na Centrálce.
Buš do ní zoufale a čekej odpověď,
jen vyplašený pták... odlétá... mizí v dálce.

Jen vyplašený pták odlétá oblohou
(skotačil na hrobech a hvízdal v keřích smrti)
a smyčka lítosti se zadrhuje, škrtí,
sleduješ jeho let, olovo na nohou.

Sleduješ jeho let, jak lehounce tam pluje,
jak jízva na nebi se zvolna zaceluje
nad poli, lukami a kolébáním vod.
Ta rýha stříbrná... ta rýžka... nit... a bod...
22:30
Zapalte lampiony čili Průvod Zdeňka Petrželky
- Průvodem s lampiony z Divadla Husa na provázku, kde právě končí premiéra inscenace J. A. Pitínského o údělu ženy Tryptych, na nádvoří Domu pánů z Kunštátu, zde:
- vyslechneme verše J. A. Pitínského,
- podává se teplá buldočina, vodka a rum s čajem.
- tonálně i atonálně doprovází 2MAČ DJs


Moderuje Petr Minařík

Náš průvod je nenásilnou manifestací za křepistý svist ranní tramwaye, za labutě zabahněný, za říčních vodstev námořníky s kotvou na rameni. Přítomen bude autor i jeho múza.

J. A Pitínský
...

na výtoni jen další variace deště, kostek,
co obroseny hnisem zelenkavým z vody vltaviny,
tam na nábřeží, kde psi a labutě vlažně leží,
kde není nic, jen pražské blboviny,
a vlaky dlouhé míří k němcím, pod vyšehrad
se sune voda a na ní šífy rekreační,
člověk by ňáko lyricky žil, ale je tolik debat,
též televizních a nejlepší ty z výtoně,
kde pod mostem železničním až sebevrah vytone,
v zub zažránu kůstku rybí, oko vycucaný
říčními želvami a vůbec krokodýly rozedrán,
tehdá my zdejší, co nežijeme tady,
se votočíme k městu zády, jakej pán, takej kmán,
a v dešti, v křepistém svistu ranní tramwaye
uprchnem v dál a v hloub vlastního muže,
vlastního srdce, je posraný teď a díra zeje,
jak když ráhno lodi prorazí podpalubí
(ještě se podíváme na holuby), a mizíme vprostřed děje,
tam na výtoni, pod železničním mostem,
kde ňákej blb pěje blues, ze mě zlost tu roste,
áďos, vy labutě zabahněný, áďos, vy racci
kříkaví, áďos, přiblblí námořníci říčních vodstev,
áďos, vy mizerové s bakelitovou kotvou na límci,
áďos!
23.30
Evropa se klaní Brnu – zimní kino
- Evropa jedna báseň.
Šestadvacet osmiminutových básnických esejů s šestadvaceti básníky Evropy.

1. Ján Litvák (Slovensko) - režie J. A. Pitínský
2. Eva Kristina Olsson (Švédsko) - režie Břetislav Rychlík
3. Nora Nadjarian (Kypr) - režie Martin Františák
4. Els Moors (Belgie) - režie Jan Gogola
5. Jane Kirwan (Velká Británie) - režie Vladimír Morávek
6. Johanna Venho (Finsko) - Jan Dadák
7. Dimitar Kenarov (Bulharsko) - režie Vladimír Morávek
8. Edvins Raups (Lotyšsko) - režie Břetislav Rychlík
9. Collete Mart (Lucembursko) - režie Lucie Králová
10. Bogdan Trojak (Česká republika) - režie Vladimír Morávek
11. Ilja Leonard Pfeijffer (Nizozemsko) - režie Jan Dadák
12. Denisa Mirena Piscu (Rumunsko) - režie Jan Gogola
13. Roland Acsai (Maďarsko) - režie Peter Kerekes
14. Stanka Hrastelj (Slovinsko) - režie Jan Dadák
15. Manfred Chobot (Rakousko) - Ladislav Cmíral
16. Neringa Abrutyte (Litva) - režie J. A. Pitínský
17. Dimitri Vazemsky (Francie) - režie Martin Františák
18. Paul Maddern (Irsko) - režie Ladislav Cmíral
19. Doris Kareva (Estonsko) - režie Peter Kerekes
20. Joan-Elies Adell (Katalánsko) - režie L. Králové
21. Michal Tabaczynski (Polsko) - režie J. A. Pitínský
22. Immanuel Mifsud (Malta) - režie Peter Kerekes
23. Morten Sondergaard (Dánsko) - režie Jan Gogola
24. Hermann Jan Ooster (Německo) - režie Ladislav Cmíral
25. Maria Grazia Calandrone (itálie) - režie Lucie Králová
26. José Antonio Almeida (Portugalsko) - režie Monika Rychlíková